Ing. Vítězslav dostál, Ph.D.
táhlo mě to
k přírodě
Víťa pochází z malého městečka
Ivanovice na Hané, pár kilometrů
severovýchodně od města Vyškov.
dětství s láskou jmeném
“Fortschritt E512”
Víťa pochází z malého městečka Ivanovice na Hané, pár kilometrů severovýchodně od města Vyškov. Dětství strávil pro dnešní mladež v již těžko představitelné, "době před internetem" , proto trávil, ať už z povinnosti nebo dobrovolně, mnohem více času v přírodě a získal si k ní pevný vztah. Stejně jako mnoho jiných kluků v té době obdivoval sklízecí mlátičky, neboli kombajny. Důmyslné a až mystické stroje, v jejichž společnosti se daly trávit douhé hodiny. Největší zážitek a vzrušení bylo samozřejmě dostat se do kabiny jedné "pětsetdvanáctky" a společně s jeho pilotem poctivě odmakat celou odpolední směnu.
víťa rýsuje směr svého života
Po odkroucení povinné školní docházky nastoupil na SZeŠ ve Vyškově, kde nalezl jakousi zvrácenou a dosud nepoznanou touhu po vědění, která se zcela pochopitelně odrazila i na jeho prospěchu. Díky výborným studijním výsledkům a podpoře rodičů se rozhodl přihlásit na Mendelovu univerzitu, obor všeobecné zemědělství. Tento obor studoval první dva roky a poté přestoupil na Fytotechniku, kde se skloubila jeho láska k přírodě a zemědělské technice. Po překonání pro Víťu lehce nesympatických předmětů (matematika, chemie) mu již nic nestálo v cestě za inženýrským titulem. Uspěšným ukončením magisterského studia však jeho pouť na Mendelově univerzitě neskončila. Nastoupil na doktorské studium, kde se věnoval především pilování angličtiny, která ho shodou okolností dnes živí.
měsíc v jurtě uprostřed Mongolské pustiny
Obalen tituly začal pracovat jako technik na univerzitě. Díky
stážím se také dostával často do zahraničí. Výjimečné místo
v jeho vzpomínkách má především stáž v Mongolsku, kde strávil
měsíc uprostřed pustiny v jurtě.
Tam na vlastní kůži poznal,
o kolik to mají v zemědělství tamní obyvatelé těžší, a že veškerou
jejich
práci může během jedné noci škodolibě odnést jedíná písečná bouře.
Vzpomíná také na mongolskou "zabíjačku", které byl svědkem. Místní frajeři zcela rutinně usmrtí zvíře tak, že ho rozříznou zaživa a holou rukou mu roztrhnou srdeční aortu. Jako zhýčkaný čech si také těžko zvykal na všudypřítomnost krys, nutnost občas spát s lyžařskými brýlemi nebo jen na pomyšlení, že nejbližší nemocnice je vzdálená 800 km.
Prohánět se na koni po mongolských pustinách je ale zážitek, který mu již nikdo nevezme.
